x-air Ostrava

Brzo ráno vyjíždíme s říďou z OVY, kolem 9 jsme ve Vídni. Parkujeme na levém břehu Dunaje. Ani se nechce věřit, že jsme téměř v centru města, a že pod náma v tunelu vede šestiproudá A22. Podél břehu se táhne dlouhý park, kde je spousta kvalitních asf. cest jako dělaných pro běh, brusle, kolo atd. Nechybí dětské hřiště, lanové centrum, trampolíny, každých pár set metrů záchodky (čisté), ohniště no a samozřejmě hospůdky a bary.

Zatímco se chystám na závod říďa obouvá křustky a běží si vyrobit denní dávku endorfinů.V depu potkávám holomóčáka Martina Kňávu s nímž probírám zejména počasí. Říká, že koukal na tři různé zaručené zdroje a ve Vídni má celý den dost pršet. Já mám samozřejmě taky počasí nastudováno, jeho slova potvrzuji a nasazuji sluneční brýle a čepku ať se nespálím. Pohled do depa je pro cyklo-fajnšmekry pohlazením na duši. Připadá mi, že téměř každý (kromě mě;-) tady má karbonového tri speciála značky Cervelo, Kuota apod.

Oblékám neoprén, lezu do vody a první má obava se rozplývá. Nechtělo se mi totiž věřit, že Dunaj může mít nějakých 18°C, když hlučínská štěrkovna má jen 10°C. Pořadatelé nelhali, voda je luxusní. Je poledne a cca 300 žlutých čepiček se dává do pohybu. Plave se 2km ve dvou okruzích. Bóje jsou obrovské, nepřehlédnutelné, plavu si tradičně to svoje hezky stranou davu a užívám si to. Z vody lezu na 31. místě, všude davy fandících lidí. V depu mám jako vždy při sundávání neoprénu motáka, padám na prdel a sundávám  ho v sedě. Depo za 2min není moc dobrá vizitka.

A je tu cyklistika. Na začátku opět davy lidí, tak jim chci předvést efektní naskočení na kolo. Divím se, že borci přede mnou takhle nenaskakují. Á hop, nohy se mi rozjíždí na hladkém asfaltu. Pár slov, kterým většina asi nerozumí, v klidu nasedám a vyrážím na dnes pro mě nejobávanější část závodu. Bojim, bojim, protože můj letošní nejdelší švih měřil 40km s Vikim ve vozíku a byl navíc přerušen dvěma zastávkami na pivo. Cyklistika (ostatně jako celý závod) se odehrává na ostrově Donauinsel. Jedou se čtyři okruhy, celkem 90km. Po chvilce „hledání“  nacházím „skupinku“, kde bych mohl vydržet. S 10m odstupem se řadím na její konec. Profil je rovinatý s několika brdky. Následuje dlouhé ležení na hrazdě, točení nohama, papání a bumbání. Tyčinka, gel, anticramp, iont, voda, banán a tak furt dokola, prostě hody. Sem tam projede motorka z rozhodčími hlídajícími 10m rozestupy. Na 50km začínají bolet záda nenavyklé této neobvyklé poloze. No a pak se přidává bolest za krkem, ramena, no prostě to co každý dlouhotraťař dobře zná. Čekám, kdy přijde „zeď“, ale furt nic. V posledním kole už sice vadnu, ale s 36 časem a průměrem 37,5 km/m jsem spokojen.

Konečně běh. 20km je vedeno na druhou stranu ostrova v pěti okruzích na otočku. V každém kole se vždy probíhá částí cílové rovinky, kde nás kupředu ženou burácející davy fanoušků. Je skvělé, že se fandí všem, těm vzadu možná ještě více. Navíc máme u st. čísla i jméno, takže sem tam zaslechnu i fandění Ales či Alex. Jsem zvyklý, že se mi hned po kole běží fajn, ale dnes to jaksi skřípe. První dva okruhy cítím lehké křeče v oblasti hamstringů, takže běžím stylem „naprcaná bělice“. Říďa u trati mě hlasitě povzbuzuje a ze začátku mi i hlásí, koho mám na dostřel. Postupně však lidí na trati přibývá, čímž sice přehled ztrácím, ale zase je fajn být furt s někým v kontaktu a zajímavé sledovat jak se někteří trápí, odskakují do křoví apod. V třetím okruhu křečci ustupují a na dosud zkřiveném ksichtu se objevuje úsměv. Říďovi hlásím „a teď jim z toho udělám peklo“. To se mi sice nedaří, ale až do cíle se mi běží pocitově super.  Burácející cílová rovinka až z toho naskakuje husí kůže, endorfíny stříkají z uší. Ležíc na koberci za cílovou branou slyším říďu „volééé jsi osmý“. No fakt. 3 běžeckým časem 1:18:06 jsem se posunul na 8.místo (3. v M35).

Závod s říďou hodnotíme pozitivně, hlavně prostředí a tratě. Nějaké mouchy by se však našly. Když se nás zeptají, rádi jim je  sdělíme. Největší mouchy však mají v předpovědích meteorologové. Říďa zapomenuvší kšiltovku vypadá jak rajče a já mám  na sobě dres, i když ho sundám.

výsledky

Hned dvě zaznamenaní hodné události přinesl letošní ročník běhu Ostrou hůrkou v Háji ve Slezsku. Snad poprvé v tomto roce se stalo, že v den závodu bylo teplo a svítilo po celou dobu slůníčko. A za druhé hlavní pořadatel Jirka Brož se po několika letech rozhodl rozdělit tradiční dvojzávod a tak Jílešovický prásk se letos uskuteční až 12. června.
Přestože počasí přálo, bylo všem 34 běžců jasné, že v lese to po vydatných deštích bude vypadat všelijak. A tušení se vyplnilo. Zhruba polovina lesního úseku byla vhodná k zápasům v bahně a podobným "nesmyslným" sportovním disciplínám, ale rozhodně ne k běhání. S tězkými podmínkami se nakonec nejlépe vypořadali běžci z Polska, kteří obsadili dvě první místa. Bláto nevadí ani našemu Jirkovi, který doběhl na 4.místě a vyhrál kat.C. Naopak Mára mel v každém ze 4 okruhů chodecké vložky a obsadil v A nelichotivou předposlední příčku. Ovšem na jeho obranu je třeba říci, že domů cestoval prostředky hromadné dopravy, byl jen v kratasech a na závodě nejsou sprchy...
Zastoupení jsme měli i v kat. žen. Aleš se totiž šetřil na sobotní Vídenský triatlon a proto se plně věnoval roli tatínka. Na startu ho tak nahradila maminka Markéta a v silné konkurenci se neztratila, když obsadila 6.místo. Na historickými událostmi proslavený kopec dorazila i dvojice Řepa a Řída. Prvnímu ve startu zabranilo zranění a druhý zůstal tentokrát jen v cyklistickém...

Přípravy před sobotním závodem vrcholí. Sjezdovka na Ostrém pod Lysou horou je připravená. Teď už jenom aby vyšlo počasí...

Mezi nejstarší závody v regionu patří hodinovka v Karviné. Ovšem stav škvárové dráhy na stadionu Jakl Karviná způsobil, že závod kvalitativně i kvantitativně v posledních letech upadal. Proto se pořadatelé rozhodli, že lonský 26.ročník bude poslední. Naštěstí se do situace vložil oddíl BK SAK Karviná a zejména jeho šéf Mirek Kravčik a výsledkem bylo, že Jaklacká hodinovka žije! Jejim dejištěm se stala tartanová dráha AC Slávie Havířov, která i přes nepříznivé počasí posledních dnů, byla ve velmi dobrém stavu. Na start se postavilo 31 běžců. To sice není přílíš mnoho, ale musíme brát v úvahu, že konání závodu bylo oznámeno doslova na poslední chvíli. A za druhé podle zpráv medií člověk neznalý nabyl dojmu, že severní morava je zcela pod vodou a odříznutá od zbytku světa. I když povodnová situace byla vážná, tak skutečnost byla přece jen příznivější.

Suverenním vítězem se stal polský bězec Tomasz Wrobel, který obhájil své lonské prvenství výkonem 16 840m. Já osobně mám k tomuto běhu srdeční vztah, protože to byl v roce 1998 můj první závod v běžecké karieře. Proto jsem se postavil na startovní čáru i když můj trénink v posledních dnech zásluhou počasí za moc nestál. Mým největším problémem byla nakonec teplota vzduchu a hlavně doma zapomenuté rukavice. Za první polovinu jsem sice uběhl plánovaných 8km, ale pak jsem už jen mrznul a tuhnul. Výsledkem bylo 15 442km a 4.místo v kat. A. Šedesátá minuta byla pro mě doslova vysvobozením. I tak jsem rád, že hodinovka přežila svoji klinickou smrt a veřím, že za rok se v Havířově opět sejdeme.

P.S. a protože volby jsou už doslova za dveřmi, tak jedna předvolební poznámka. Pokud nějaká politická strana bude mít ve svém programu boj proti globálnímu ochlazovaní, tak můj hlas má jistý...

Terénní triatlon, jež bývá pro mnohé velmi prestižní záležitostí a vrcholem sezóny má nový  www "ksichtík". Bude se konat až 12.6., ale doporučujeme se přihlásit již nyní, protože počet startujících je omezen na 110ks. Nebojte se slova Extreme v názvu. Je tam asi jen proto, aby to dobře znělo ;-) Závod by měl zvládnout, každý občas sportující smrtelník.

www závodu   

V sobotu se uskutečnilo v Martině mistrovství Slovenska v duatlonu na tratích 10 km běh – 40 km kolo – 5 km běh. Tato akce nemohla ujít pozornosti dvěma triatletům z našeho klubu, Marovi Zemanovi a Martinovi Navaříkovi. Hned při prezentaci se s potěšením dozvěděli, že nejsou jedinní Češi na startu a že tím třetím je bezkonkurenční a pro slovenské borce nejspíš neporazitelný Xterrák Karel Zadák:-) Po úvodním běhu, který byl veden po náměstí a přilehlém parku ve čtyřech okruzích se ujal vedení Karel Zadák, který následně osamoceně ujížděl skupince pronásledovatelů na kole i přesto, že cyklistika se jela na absolutní rovině. V cyklistické části Martin stáhl ztrátu na Máru z úvodního běhu a vzorně spolupracovali ve skupince šesti závodníků až do druhého depa. Martin se pokusil o pár úniků, ale nikdo nechtěl moc spolupracovat :-( Ve druhém běhu potkaly Máru nepříjemné křeče a pořadatelé ho museli dokonce zvedat ze země, ale nevzdal to a dokončil na slušném 18. místě (v MA). Martin dokončil na 13. místě. (v MA) Nezbývá než doporučit tento pěkně uspořádaný duatlon i ostatním nezúčastněným triatlonistům.

výsledky

Po sobotním rozběhání, jsme se přesunuli o kousek dál do Rožnova pod Radhoštěm. Od sobotního večera padaly trakaře, a těch trakařů padalo více než dost. Z nedělní akce se stala lehce sado-masochistická akce. Této akce se dobrovolně zúčastnil Karel Š., Jirka, Milan, říďa a opět šerpa Vlaďka (skládám velký obdiv).

Už příjezd nás natěšil. Při sjezdu z Pinduly mi v autě píplo oznámení, že venkovní teplota je pod čtyřmi stupni Celsia. Déšť nepolevoval, občas i zesílil. Přesně v jedenáct se nás 105 tvorečků, vydalo vstříc Radhošti. První kilometr po asfaltce byla nuda, po náběhu do terénu to začalo lehce klouzat, občas nějaký ten spadlý strom, přes který jsme přelézali (při zpáteční cestě jsem jich napočítal celkem pět). Před třetím kilometrem se z cesty stává malý potůček. Na čtvrtém kilometru se z deště stává déšť se sněhem. Seběh pod sjezdovku je běh rybníkem, v dolíku pod sjezdovkou je bahenní lázeň. Od šestého kilometru už to není déšt se sněhem, ale regulérní sněžení.  Na sjezdovce to trochu klouže a fouká. V horní části je to téměř souvislá vrstva snížku. Po průběhu cílem pelášíme do hotelu Radegast (ten dobře známe), tady nastává rychlé převlékání do suchého (přezouvat ponožky je naprosto zbytečné). Pro ty více odvážné je připraveno i nepasterizované a jinak vynikající pivo. To s díky odmítám.

Přibíhá Milánek a tak vysmátého a nadšeného jsem ho snad ještě neviděl. Myslím, že Milan zrovna zažil běžecký sadomasochistický orgáč.

Velký dík Lukáši Suchánkovi za perfektně připravený závod a příští rok prosíme akorát o trochu více sněhu:-).

A pokud by někoho zajímaly výsledky, tak by je mohl najít tady.

Výsledky

 

Na nové trati se v sobotu postavilo na start celkem 120 běhaček a běhačů. Náš klub byl zastoupen celkem hojně - Karel Š., Jirka, Milánek, Zdeněk, Mára, pomalu se vracející se říďa a šerpa Vlaďka. Počasí pod mrakem ale bez padajících se kapek. Nová trať je celkem dost běhavá, od 2. do 6.km nahoru-dolů a pak hooodně nahoru. Suverénně vyhrál Michal Horáček z Iscarexu, první z X-AIRáků v cíli se objevil Katel Š. (5.MA), nestárnoucí Jiřík Z. (3.MC), Zdeněk (7.MB), Mára (11.MA), říďa (13.MA) a Milánek (13.MC).

Na rozběhání to bylo fajné a pěkné.

Výsledky