x-air Ostrava

Jedním z méně znamých odnoží běhu je běh do schodů. Ve světě se již nějaký ten rok provozuje, ale v naších zemích vešel ve širší známost až v několika posledních letech. Hlavní zásluhu na tom má v Olomouci žijící francouz Chris Delattre. Právě on založil seriál Run-up, jehož letošní ročník obsahuje pět podniků. Po prvním závodě v Ostravě, přišel na řadu Zlín. Na severu moravy se už běželo potřetí, v Batově městě se ale jednalo o premiéru. Dějištěm byl mrakodrap, který majitel slavné obuvnické firmy nechal postavit jako své ředitelství. Nyní je sídlem krajského úřadu Zlínského kraje. Oproti prvnímu závodu byl ale jeden podstatný rozdíl. Zatímco v Ostravě se hned po zhruba 50m vbíhalo do budovy, ve Zlíně tomu bylo trochu jinak. Start byl na parkovišti před Velkým kinem, trat pokračovala kolem tržnice do podchodu pod třídou Tomáše Bati, následovalo krátké schodiště nahoru, dolů a teprve po oběhnutí budovy přišel zadní vchod a 384 schodů s cílem na terase v 16 patře.

Pořadatelé očekávali ůčast kolem 120 běžců. To se jim sice nesplnilo, ale i 95 je na premiéru slušné číslo. Závod se koná systémem rozběhů a následného finále pro 25 mužů a 5 žen. Na rozdíl od závodu v zahraničí, kde se startuje hromadně, u nás se startuje intervalově. Při neúčasti ostravského vítěze Tomaše Celka, který reprezentoval Slovensko na ME družstev v atletice, bylo na vítězství více kandidátů. Nakonec ho pro sebe získal věkem ještě junior Lukáš Olejníček z Brna v čase 2,33. Jen pro zajímavost, první kolo běžel o 19s pomaleji. Mezi specialisty na běhy do schodů překvapil 4.místem Milan Wurst, který porazil i jednoho z hlavních favoritů Pala Holce, který obsadil až pátou příčku. Člen naší jesenické "větévky" Dušan Zapalač obsadil 11.místo. Na 33.místě skončil náš kamarád z Lysacupu Zbyněk Raška, který je nyní občanem Zlína.

Já jsem se na tuto akci vydal hned z několika důvodů. Jedním z nich bylo napravit nelichotivé 76.místo ze závodu v Ostravě, ale tím nejdůležitějším bylo podívat se na město z ptačí perspektívy. Batův mrakodrap je totiž kulturní památkou a výhled z jeho terasy je opravdu nádherný. V samotném závodě jsem skončil 38 v čase 3,40s. Pouhé 4sek. za Ivanem Čotovem, ale o necelé 2sek. před naším vynikajícím iromanem Petrem Vabrouškem!!!

Seriál má nyní až do září přestávku. Pokračovat pak bude závody v Liberci, Olomouci a vyvrcholí finálovým dílem v Praze. Není vyloučeno, že se ještě někde na startu neobjevím. A všem ostatním tuto zajímavou zkušenost mužů jen doporučit.

Na 70 triatletů se v čase oběda vrhlo do vod hlučínské štěrkovny. Po jednom plaveckém okruhu se na kole jela  již léty prověřená náročná klasika s Děhylákem a stojkou v Plesné. Běh byl veden ve čtyřech okruzích v areálu štěrkovny. Závod měl mino to, že to bylo mistr. MS kraje i status ČP. Při pohledu do výsledkové listiny by mu však asi více slušel název Polský pohár, protože celou bednu obsadili závodníci z Polska. Český prapor tak držela pouze Tamča Stonová, která v ženách neměla vážnější konkurenci a abs. 11. místem se neztratila ani mezi muži. My: Šela 6., Martin N. 10., Mára Z. 16., Švidra 57 (6. MC).

výsledky   

V brutálním vedru se na start postavilo přes 100 závodníků. Voda byla jak kafe ( teplota i barva) tudíš se plavalo bez neoprénů. Plaveckou část dle očekávání ovládl Mára Novák. Hlavní favorit a xterra reproš Tom Matera se však záhy propracoval na čelo závodu, které kontroloval až do cíle. Vynikající výkon předvedl na svém biku svařeném z lešeňářských trubek ironman Lukáš Krpec. Ten jej katapultoval na konečné druhé místo. Třetí dokončil Petr Kopřiva. Našemu teamu byl tentokrát boj o bednu zapovězen. Hlavním důvodem bylo to, že cyklo část jela místo po silnici terénem. Na kole se letos vůbec nějak často padalo. Příčinou pádů byla nejčastěji jízda ve vyjetých kolejích polních cest zarostlých vysokou travou. Z našich zajel nejlépe Martin N. 5.místo, 6. Šela ,  8. Mára Z. se blýskl nej běžeckým časem, 50. Hudy, 68 (2. v MV) Švidra.

 Letos se pořadatelům podařilo odstranit snad jedinou mouchu z minulých ročníků a zajistili kvalitní  měření časů a zpracování výsledků. Pochvalu zaslouží i výkon moderátora.      

Výsledky     

Rok utekl jako voda a nastal čas opět se vydat poznat nějaký kout naší země. O tom kde strávit letošní dovolenou se paradoxně rozhodlo již taky před rokem. Po lonském závodě v Perné jsme totiž strávily den procházkou Lednickým parkem. A již tehdy jsem se rozhodl, že tento areál, zařazený mezi památky UNESCO, musím prozkoumat mnohem důkladnějí.

Předem bylo jasné, že spoustu peněz utratím za vstupenky a proto bylo prvním úkolem sehnat nějaké levné ubytování. To se povedlo téměr dokonale. Bývalý internát a nynější ubytovna paní Krčmářové v Břeclavi sice luxusem neoplývala, ale k osprchování a k přespání naprosto stačila. Po pondělním příjezdu jsem vyrazil poznávat město. Známí mi sice tvrdily, že v Břeclavi nic není, ale zdání klame. Například sice zničený, ale efekně nasvícený zámek vypadá za tmy velmi zajímavě. Zajímavosti pro nás atlety je, že jsem objevil hned 3 dráhy s umělým povrchem, což na poměrně malé město je docela hodně. Nelze se proto divit úspěchům břeclavské atletiky.

Druhý den patřil Valticím. Po 15min. cestě vlakem jsem se vydal na místní zámek. Vzhledem k tomu, že Lichtenštejnové při svém odsunu v roce 1945 skoro všechno vybavení odvezli, tak toho v něm moc nezbylo. Přesto prohlídka impozatní budovy stála zato. Má další cesta vedla na kopec Homole, kde jsem vystoupal na vyhlídkovou Kolonádu. Po návratu do Břeclavi ještě večer následoval okruh Proštornou s jeho kdysi slavným, dnes zkrachovalým fotbalovým klubem s názvem Tatran.

Středa patřila Královskému Znojmu. Cesta vlakem tentokrát sice trvala skoro 2 hodiny, ale opět jsem nelitoval. Mé první kroky vedly na radniční věz. Po zdolání 265 schodů se mi naskytl krásný rozhled po celém městě i okolí. Má další cesta pak vedla na hrad. Románská rotunda z 9 století je sice NKP, ale dát 90Kč za 10 min. prohlídku se mi zdalo trochu moc a tak jsem její návštěvu oželel. Naopak co mužu všem doporučit je návštěva znojemského podzemí. Z celkové délky 97km jsou sice přístupněny jen 3km ve třech patrech, ale stojí to rozhodně zato. Již jsem prošel spoustu jeskyní, dolů apod. ale v podobném labyrintu chodeb jsem ještě nebyl. Pak jsem se kolem zimního stadionu místních Orlů a plaveckého bazénu, kde trénuje Květoslav Svoboda, vydal na fotbalový zápas MSFL Znojmo-Frýdek-Místek. A protože domácí tým postupoval do druhé ligy, tak pivo bylo za deset a na konci byl dokonce ohnostroj (i když za sluníčka).

Vrcholem týdne byla návštěva Lednice, které jsem věnoval dva dny. Ve čtvrtek jsem zvolil cestu autobusem a poté následovala prohlídka prvního zámeckého okruhu, druhého okruhu, skleníku, minaretu, akvária atd. atd. To tak vyčerpalo obsah moji peneženky, že závěr dne patřil hledání bankomatu. V pátek jsem trasu Břeclav-Lednice absolvoval po svých a dalším objektem mého zájmu byl Janův hrad. Po jeho oblídce jsem pokračoval v tůře přes Nový dvůr, Tři grácie, Svatého Huberta a Rendes-fous až do Valtic. Po přesunu do místa bydliště ještě následoval okruh po Staré Břeclavi. Pro zajímavost jenom páteční porce nachozených kilometru činila podle značek 31km!

V sobotu ráno jsem se přesunul do Perné, kde jsem se sešel s kamarády a absolvoval Běh na Děvín. Neděle pak patřila procházce Mikulovem a cestě domů. Celý týden se nesl ve znamení krásného horkého počasí a jediného mínusu-všude přítomných tisíců komárů. I když jsem se domů vrátil unavený, sluncem spálený a komáry poštípaný, vím jedno. Nebude trvat dlouho a určitě se do tohoto překrásného kraje vrátím. A tentokrát si vezmu sebou jednoho pomocníka. Jízdní kolo.

Článek od Iva Domanského náhlednuvší m.j. do zákulisí závodu zde

A máme to za sebou... V sobotu jsme přivítali na startu rekordních 234 běžců v hlavním závodě a přes 20 běžečků v dětských kategoriích již 6. ročníku FastumGel Horského běhu na Lysou horu. Po předchozích propršených dnech, kdy nebylo jasné, jestli se areál hřiště stane součástí koryta řeka Ostravice, se ukázalo slunce a předvedlo nám, jak to může být příjemné, když je vidět modré nebe a teplota se blíží tropickým třicítkám.

Už od začátku se všem utrhl slovenský reprezentant Miroslav Vanko a vydržel na čele závodu až do cíle. Po loňském Lukáši Bartákovi, je to již druhý slovenský borec, který dokázal náročný závod na Lysou vyhrát. Druhý v cíli se objevil Tomáš Blaha a třetí Jiří Žák. Úžasnou formu předvedl Rosťa Petráš, který ukázal záda mnoha mladším soupeřům a doběhl 6. v absolutním pořadí (a samozřejmě první ve své kategorii MB). Ženskou kategorii vyhrála Michaela Mertová, jíž se podařilo hodinovou hranici pokořit o dvě minuty, následována Pavlou Havlovou a Michaelou Mannovou. Juniorskou kategorii zvládl nejlépe Michal Žák, závod juniorek suverénně vyhrála Adéla Stránská. Z našich se nejlépe umístil Jirka Zátopek (3. v MC), Ondra Horák (4. v MA), Karel Šesták (8. v MA), Zdeněk Velička (16. v MB) a Gabka Weissová (5. v ŽJ po maturitním večírku ;-)

Teď pár statistik z pořadatelského soudku:

• rekordních 234 závodníků (předem přihlášených 224)
• snědlo se 125 kg ovoce na občerstvovačkách
• 75 kuřat podlehlo vyhladovělým běžcům
• vypily se 3 padesátilitrové sudy piva a 1 padesátilitrový sud kofoly
• (pořadatelé večer z 5. na 6. snědli 8 kg steaků :-)
• objevili se závodníci ze 4 zemí - Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Ukrajina (!)

Děkujeme všem pořadatelům za pomoc a všem závodníkům za účast a těšíme se příští rok na přelomu května a června na viděnou!

Po celodenním dešti se počasí navečer umoudřuje  a před startem je ideálně, ani zima, ani vedro, asfalt suchý. Trávník fotb. hřiště, kde se tradičně startuje a dobíhá je však silně podmáčený, takže pořadatelé jsou nuceni upravit a trochu zkrátit trať. Po startu jdou kupředu M.Vanko a V.Bitala. Nedlouho poté se MV odpoutává a stylem běhu, na který radost pohledět nenechává nikoho na pochybách, že je „jiná liga“. S odstupem za ním běží osamoceně VB o jehož druhém místu také není pochyb. Vypadá to, že alespoň o třetí místo bude boj mezi osamoceně běžící dvojicí Mára Zeman a Šela. Ale není tomu tak, protože Mára ve svůj prospěch s poklidem rozhoduje v kraťoučkém stoupání necelý km před cílem. Úderem 35 minuty už se začínají v cílové rovince objevovat běžci v krátkých int. po sobě. Z našich je to po letos asi  nejlepším výkonu Mára ( 3. v M35), dále pak Martin N. ( 2. v M) a Jirka (3. v M50). O kolik byla vlastně dnešní desítka  kratší?  Garmin Forerunner 405  na ruce Máry Zemana  ukazuje 9,81km – viz zde. Naprosto stejnou vzdálenost zaznamenává i Garmin na ruce Míry Vanka.       

Martin N.

Pro ty co se nevešli na startovku  triatlonu ve Vídni, se nabízela alternativa ve formě Sobáčovského olympijského triatlonu, který je zařazen do Hanáckého poháru. Na startu se sešla početná skupina ostravských triatlonistů a to Marek Zeman a Martin Navařík z X-airu, purple cobras Standa Najvert, IRONMAN Honza Kempa a  další. Předešlé diskuze, které naznačovaly, že se zkrátí plavání, nebo se ze závodu udělá duatlon se naštěstí nevyplnily. Voda měla na současné podmínky příjemných 18 stupňů, měla značně hnědou barvu a podle některých to nebylo ani na neopren ;-)  Hned po startu plavání odstoupil ze závodu ze zdravotních důvodů Mara Zeman, ostatní plavali na co zrovna měli. Cyklistická část se odehrála ve dvou kopcovitých okruzích, ve druhém z nich dojel Standa Najvert a spol. Martina N. a vytvořila se větší skupinka, kterou Standa s Martinem v následujícím kopci zase roztrhali a dojeli do druhého depa společně.  10km běh běželi tito dva spolu asi do 9 km, kdy Standa zkušeně věděl, že musí nastoupit v mírném stoupání, což se mu povedlo a doběhl pro celkové 4. místo (3. v kat.), Martin N. doběhl pro celkové 5. místo (2. v kat.).

Po závodě jsme si dali, tady tradiční mega steaky, pobrali upomínkové reklamní předměty při vyhlášení a pobrali co se dalo při závěrečné tombole :-)

výsledky