x-air Ostrava

Po devítí letech se MS v cyklokrosu vrátilo opět do naší vlasti. Jeho dějištem se tak jako v roce 2001 stal jihočeský Tábor. A kdo mě zná, tak je mu jasné,že jsem u toho nemohl opět chybět. Využil jsem nabídky kamarádů z přáteleného oddílu SK Jiří team a v sobotu brzy ráno jsem se s nimi vydal na dlouhou cestu do slavného husitského města.

Cesta naší osmičlenné posádce uběhla velmi rychle a zásluhou VIP karty jsme neměli ani žádný problém s parkováním. Po zakoupení vstupenky v ceně 480kč (na oba dny), jsem se dostal do areálu a ještě před startem prvního závodů ho dokonale prozkoumal. Oproti minulému MS se trat značně změnila. Pak již odstartoval závod juniorů, který nám hned přinesl zlatou radost zásluhou Tomáše Paprstky. V sobotu divácká návštěva nebyla ještě tak velká a tak se dalo přebíhat z místa na místo. Toho jsem taky bohatě využíval, takže mi ani nebyla zima. Přestávku před odpoledním závodem vyplnil koncert Beatles revivalu na venkovním podiu. Já jsem ale tuto dobu využil k návštěvě kavárny v blízkém obchodním centru. Odpolední závod kat.23 nám už tolik radosti nepřinesl, ale průběh nebudu rozvádět, protože jistě většina z Vás sledovala přenosy na ČT4. Výkon mladých poláků byl ale obdivuhodný a jsem zvědavý jak se prosadí mezi elitou.

Po skončení sobotního programu jsme se vydali najít objednané ubytování. Jednalo se o ubytovnu ve městské části Klokoty. Zatímco nalezení objektu bylo bez problémů, podstatné horší bylo zjíštení, že ubytovna na fotografiích vypadá z venku mnohem lépe než uvnitř. Pokoj v přízemí stal 250kč, na patře 300kč. Jedním z rozdílů bylo, že dole byla černobílá tv a nahoře barevná, pro změnu ale hrála jen stanice Prima. Našlo by se více much, ale jedna noc se dala přežít. Kapitolou samou pro sebe byla večeře. V samotné ubytovně sice měla být "velká hospoda", ale z ní se už mezitím stala prodejna nábytku. Na radu pana domácího jsme se vydali do protejší ulice, kde se měli nacházet hned tři restaurace vedle sebe. Opravdu se tam nacházely, večeři nám ale nedopřáli. První restaurace vůbec nevařila, druhá sice vařila, ale měla uzavřenou společnost a třetí nevařila, protože vařila ta druhá... Menší Kocourkov. Po kratší procházce jsme přece jen hospodu našli. Sice zakouřenou, s nic moc výběrem a se studeným pivem, ale aspon něco. Před spaním následovala partie oblíbeného Člověče, nezlob se a pak už hurá na kutě.

Neděle začala závodem žen, několika pády Kateřiny Nash a její bramborovou medaili. Kterou následně obrečela, jak jsem na vlastní oči viděl. Pak už vše směřovalo k vrcholu mistrovství, závodu elity mužů. Náladu výborně pozvedla má oblíbená kapela Děda mládek ilegal band. Ivanovy hity zná opravdu každý a tak ani nikomu nevadilo, že teplota je hluboko pod nulou. Ovšem kdo chtel mít dobré místo u trati, tak musel kulturní program opustit, protože diváků v neděli rapidně přibylo. Aktrativní místa jako schody nebo překážky byli obsazeny už několik hodin předem. Jak to dopadlo všichni víte. Vítězná jízda Zděnka Štybara byla úzasná. A i když nám všem hned v prvním kole zatrnulo při jeho defektu, nakonec jsme se mohli radovat a zazpívat si podruhé naší hymnu. Já jsem se o radost podělil s kamarádem z Lysacupu Petou Hudečkem, kterého jsem potkal před tribunou.

Ještě se bych se zmínil o tzv. občerstvovacích stanech. Jednalo se o dva velké a dva menší stany, ve kterých se za kupony prodávalo jídlo a pití. Cena všeho byla dva kupony, to jest 50kč. At už čaj, káva, svařák, malé pivo Budvar, polévka vše za 50kč. K tomu v každém stanu vystupovali zahraniční djs, kteří poušteli stále dokola směs všeho možného od lidovek po techno. Převážně belgictí fanoušci byli u vytržení a se stoupající hladinou alkoholu v krvi tancovali jako diví. Úsměvný byl pohled na některé jedince, kteří stany neopoušteli ani v době závodu a jen pili a tancovali...

Úplně o něčem jiném byl vyhřívaný VIP stan do kterého měli přístup zásluhou sponzora i dva z nás. Očíslované stoly prohýbající se jídlem a pitím, dopolední raut, cafféraut, oběd, odpolední raut, teplíčko jako doma atd. Dovnitř se mohl dostat každý. Stačila maličkost, koupit si VIP lístek v hodnotě 200 eur...
Pak již následovala cesta domů a mistrovství je už jen ve vzpomínkách. Nezískali jsme sice šest medailí jako před devíti roky, ale i ty dvě zlaté stály za to!