x-air Ostrava

Když jsem na konci listopadu odlétal pracovně do Turecka, měl jsem Turecko za jižní zemi, kde je i v zimě teplo a kde se jezdí hlavně k moři.

Prosinec takový byl. Bylo mezi pěti a patnácti stupni a skoro pořád zataženo. Sluníčka jsem viděl pomálu.  Takže počasí jako v Holandsku. :-)

Než jsem odjížděl na Vánoce domů, místní mi říkali: „Nezapomeň si zimní bundu, v lednu bude sněžit.“ Moc jsem jim sice nevěřil, ale zimní doplňky si s sebou vzal. Tři týdny bylo počasí jako v prosinci a pak to přišlo. Během dvou dnů napadlo 35 centimetrů sněhu. Neváhal jsem proto a vyrazil do hor. Jel jsem za určitým cílem, ale po té co mé skoro letní gumy odmítaly ve dvaceticentimetrové vrstvě sněhu poslušnost, jsem byl nucen auto odstavit. Po rozhlédnutí kolem byla volba jasná. Tento kopec je pro dnešek můj. A tak jsem vyrazil. Nikde nikdo, čerstvý prašánek pod nohama, ticho, pohoda. Prostě naprostá paráda. Dostal jsem se až na vrchol a má GPS mi ukázala 1336 metrů nad mořem. Takže na Lysé jsem určitě byl. :-)

Jak sníh rychle napadl, tak naprosto stejně rychle zmizel. Nevěřil bych, že se víc než třicet centimetrů sněhu může ztratit za méně než osmačtyřicet hodin. Může.

Minulou neděli, na doporučení místního bosse, padlo rychlé rozhodnutí. Jedeme lyžovat. Z původního počtu osmi lidí nás nakonec vyráží pět (Čech, Francouz, a tři Turci). Doufáme, že budeme mít na čem lyžovat, protože dole v nížinách není vůbec nic. Odbočujeme z hlavní cesty a začínáme stoupat. Sněhu začíná přibývat a tak se uklidňujeme. Po cestě snad každých 500 metrů je bouda budka, kde vám s radostí prodají řetězy a pokud už svoje máte, tak vám je ochotně nasadí. Alespoň se člověk nemusí špinit. :-) Dorážíme do střediska Kartalkaya (v překladu Orlí kámen). Sněhu je dost, lidí přiměřeně a tak si půjčujeme výbavu a vyrážíme na svah. Turci jdou nejprve na snídani, ale to my si s frantíkem už užíváme sněhu. Nahoře trochu fouká a sněží a já nic nevidím. Příště tedy na svah jedině s čočkami! :-) Sníh je super, je ho dost, takže paráda. Po poledni jdeme na oběd. Překvapuje nás, že Turci už obědvají a nehodlají to měnit ani po našem obědě. :-) Takže nakonec lyžujeme jen já a Francouz a Turci jsou celou dobu v restauračním zařízení! A to nepijou! :-) Nakonec jsme, ale spokojení všichni a to je důležité.

Tak taková je tedy zima v Turecku.