Mezi nejstarší závody v regionu patří hodinovka v Karviné. Ovšem stav škvárové dráhy na stadionu Jakl Karviná způsobil, že závod kvalitativně i kvantitativně v posledních letech upadal. Proto se pořadatelé rozhodli, že lonský 26.ročník bude poslední. Naštěstí se do situace vložil oddíl BK SAK Karviná a zejména jeho šéf Mirek Kravčik a výsledkem bylo, že Jaklacká hodinovka žije! Jejim dejištěm se stala tartanová dráha AC Slávie Havířov, která i přes nepříznivé počasí posledních dnů, byla ve velmi dobrém stavu. Na start se postavilo 31 běžců. To sice není přílíš mnoho, ale musíme brát v úvahu, že konání závodu bylo oznámeno doslova na poslední chvíli. A za druhé podle zpráv medií člověk neznalý nabyl dojmu, že severní morava je zcela pod vodou a odříznutá od zbytku světa. I když povodnová situace byla vážná, tak skutečnost byla přece jen příznivější.
Suverenním vítězem se stal polský bězec Tomasz Wrobel, který obhájil své lonské prvenství výkonem 16 840m. Já osobně mám k tomuto běhu srdeční vztah, protože to byl v roce 1998 můj první závod v běžecké karieře. Proto jsem se postavil na startovní čáru i když můj trénink v posledních dnech zásluhou počasí za moc nestál. Mým největším problémem byla nakonec teplota vzduchu a hlavně doma zapomenuté rukavice. Za první polovinu jsem sice uběhl plánovaných 8km, ale pak jsem už jen mrznul a tuhnul. Výsledkem bylo 15 442km a 4.místo v kat. A. Šedesátá minuta byla pro mě doslova vysvobozením. I tak jsem rád, že hodinovka přežila svoji klinickou smrt a veřím, že za rok se v Havířově opět sejdeme.
P.S. a protože volby jsou už doslova za dveřmi, tak jedna předvolební poznámka. Pokud nějaká politická strana bude mít ve svém programu boj proti globálnímu ochlazovaní, tak můj hlas má jistý...
Google 
Facebook 
Twitter 
del.icio.us 
Blogger 
