x-air Ostrava

Jistý olomoucký občan Václav John se rozhodl, že v hanácké metropoli uspořádá půlmaraton. A protože zřejmě není žádný troškař, rozhodl se spojit síly s organizátory z pražského PIM. Výsledkem bylo, že i Morava se konečně dočkala velkého běžeckého závodu. A premiéra to byla úspěšná. I když s ostudou na konec...

Na start hlavního závodů se postavilo 1185 vytrvalců. Převážně hobíků, protože česká špička závod zcela ignorovala. Vzhledem k termínu se ale nelze moc divit. Naopak pro amatéry je poslední víkend před prázdninami podle mého názoru ideální datum. Jak závod dopadl všichni víte. Na to kdo to zavinil má každý jiný názor. Podle některých TV motocykl, podle jiných rozhodčí, pořadatelé nebo dokonce samotní běžci. Hlavní je, aby si z toho vzali organizátoři ponaučení do dalších ročníků. Králem mezi našimi běžci byl Dan Orálek, který po odhlášení Pavla Nováka neměl rovnocenného soupeře.

Já jsem se rozhodl o účasti již před několika měsíci. Důvodu byla hned celá řada. Mám rád závody v létě, po rovině, po asfaltu, se startem v odpoledních hodinách a to vše tento půlmaraton splnoval. Cílem byl čas pod 1,20. A výsledky posledních závodů v Kravařích a v Porubě naznačovali, že by se to mohlo povést. Důležité bylo neztratit hned na startu. Vzhledem k nízkému startovnímu číslu jsem měl zajisten start z předních řad a tak tento problém odpadl. Před startem jsem si ve startovní listině vyhlédl několik známých běžců se kterými bych mohl spojit síly. Bohužel skutečnost byla taková, že všichni vyhlédnutí byli brzo daleko za mnou. Dopadlo to tak, že celý druhý 11km dlouhý okruh jsem běžel zcela sám. Pouze jsem předběhl několik jedinců, kteří neodhadli své síly a přepálili. Za těchto okolností jsem s časem 1,18,46 zcela spokojen. Nemohu se však zbavit dojmu, že nebýt solo běhu, mohl být výsledný čas ještě trochu lepší.

Kapitolou samou pro sebe byli diváci. Mnozí účastníci v cíli i v diskusích na netu se shodli, že atmosféra se s Prahou absolutně nedala srovnat. Olomoučané byli skoro po celém okruhu a nejen to. Drtiva většina z nich fandila, tleskala, povzbuzovala. Byl jsem svědkem, že i v 22hod. poslední opozdilci měli při doběhu na Horní náměstí bouřlivý aplaus. Na české poměry nevídané! Já sám jsem měl to štěstí, že jsem dobíhal do cíle zcela osamocen a těch několik sekund bylo asi největším zážitkem mé dosavadní běžecké kariéry.

Závěrem lze říci, že premiéra se povedla. Několik nedostatku se pochopitelně našlo, např. afterpárty měla svoje mouchy nebo trat by se taky dala ještě vylepšit. Ale budme rádi, že tento závod vznikl a uvidíme jak dopadně první repríza za rok.

Pozn.: Více o problémech na trati tu.

Jedním z méně znamých odnoží běhu je běh do schodů. Ve světě se již nějaký ten rok provozuje, ale v naších zemích vešel ve širší známost až v několika posledních letech. Hlavní zásluhu na tom má v Olomouci žijící francouz Chris Delattre. Právě on založil seriál Run-up, jehož letošní ročník obsahuje pět podniků. Po prvním závodě v Ostravě, přišel na řadu Zlín. Na severu moravy se už běželo potřetí, v Batově městě se ale jednalo o premiéru. Dějištěm byl mrakodrap, který majitel slavné obuvnické firmy nechal postavit jako své ředitelství. Nyní je sídlem krajského úřadu Zlínského kraje. Oproti prvnímu závodu byl ale jeden podstatný rozdíl. Zatímco v Ostravě se hned po zhruba 50m vbíhalo do budovy, ve Zlíně tomu bylo trochu jinak. Start byl na parkovišti před Velkým kinem, trat pokračovala kolem tržnice do podchodu pod třídou Tomáše Bati, následovalo krátké schodiště nahoru, dolů a teprve po oběhnutí budovy přišel zadní vchod a 384 schodů s cílem na terase v 16 patře.

Pořadatelé očekávali ůčast kolem 120 běžců. To se jim sice nesplnilo, ale i 95 je na premiéru slušné číslo. Závod se koná systémem rozběhů a následného finále pro 25 mužů a 5 žen. Na rozdíl od závodu v zahraničí, kde se startuje hromadně, u nás se startuje intervalově. Při neúčasti ostravského vítěze Tomaše Celka, který reprezentoval Slovensko na ME družstev v atletice, bylo na vítězství více kandidátů. Nakonec ho pro sebe získal věkem ještě junior Lukáš Olejníček z Brna v čase 2,33. Jen pro zajímavost, první kolo běžel o 19s pomaleji. Mezi specialisty na běhy do schodů překvapil 4.místem Milan Wurst, který porazil i jednoho z hlavních favoritů Pala Holce, který obsadil až pátou příčku. Člen naší jesenické "větévky" Dušan Zapalač obsadil 11.místo. Na 33.místě skončil náš kamarád z Lysacupu Zbyněk Raška, který je nyní občanem Zlína.

Já jsem se na tuto akci vydal hned z několika důvodů. Jedním z nich bylo napravit nelichotivé 76.místo ze závodu v Ostravě, ale tím nejdůležitějším bylo podívat se na město z ptačí perspektívy. Batův mrakodrap je totiž kulturní památkou a výhled z jeho terasy je opravdu nádherný. V samotném závodě jsem skončil 38 v čase 3,40s. Pouhé 4sek. za Ivanem Čotovem, ale o necelé 2sek. před naším vynikajícím iromanem Petrem Vabrouškem!!!

Seriál má nyní až do září přestávku. Pokračovat pak bude závody v Liberci, Olomouci a vyvrcholí finálovým dílem v Praze. Není vyloučeno, že se ještě někde na startu neobjevím. A všem ostatním tuto zajímavou zkušenost mužů jen doporučit.

Článek od Iva Domanského náhlednuvší m.j. do zákulisí závodu zde

A máme to za sebou... V sobotu jsme přivítali na startu rekordních 234 běžců v hlavním závodě a přes 20 běžečků v dětských kategoriích již 6. ročníku FastumGel Horského běhu na Lysou horu. Po předchozích propršených dnech, kdy nebylo jasné, jestli se areál hřiště stane součástí koryta řeka Ostravice, se ukázalo slunce a předvedlo nám, jak to může být příjemné, když je vidět modré nebe a teplota se blíží tropickým třicítkám.

Už od začátku se všem utrhl slovenský reprezentant Miroslav Vanko a vydržel na čele závodu až do cíle. Po loňském Lukáši Bartákovi, je to již druhý slovenský borec, který dokázal náročný závod na Lysou vyhrát. Druhý v cíli se objevil Tomáš Blaha a třetí Jiří Žák. Úžasnou formu předvedl Rosťa Petráš, který ukázal záda mnoha mladším soupeřům a doběhl 6. v absolutním pořadí (a samozřejmě první ve své kategorii MB). Ženskou kategorii vyhrála Michaela Mertová, jíž se podařilo hodinovou hranici pokořit o dvě minuty, následována Pavlou Havlovou a Michaelou Mannovou. Juniorskou kategorii zvládl nejlépe Michal Žák, závod juniorek suverénně vyhrála Adéla Stránská. Z našich se nejlépe umístil Jirka Zátopek (3. v MC), Ondra Horák (4. v MA), Karel Šesták (8. v MA), Zdeněk Velička (16. v MB) a Gabka Weissová (5. v ŽJ po maturitním večírku ;-)

Teď pár statistik z pořadatelského soudku:

• rekordních 234 závodníků (předem přihlášených 224)
• snědlo se 125 kg ovoce na občerstvovačkách
• 75 kuřat podlehlo vyhladovělým běžcům
• vypily se 3 padesátilitrové sudy piva a 1 padesátilitrový sud kofoly
• (pořadatelé večer z 5. na 6. snědli 8 kg steaků :-)
• objevili se závodníci ze 4 zemí - Česká republika, Slovenská republika, Polsko, Ukrajina (!)

Děkujeme všem pořadatelům za pomoc a všem závodníkům za účast a těšíme se příští rok na přelomu května a června na viděnou!

Po celodenním dešti se počasí navečer umoudřuje  a před startem je ideálně, ani zima, ani vedro, asfalt suchý. Trávník fotb. hřiště, kde se tradičně startuje a dobíhá je však silně podmáčený, takže pořadatelé jsou nuceni upravit a trochu zkrátit trať. Po startu jdou kupředu M.Vanko a V.Bitala. Nedlouho poté se MV odpoutává a stylem běhu, na který radost pohledět nenechává nikoho na pochybách, že je „jiná liga“. S odstupem za ním běží osamoceně VB o jehož druhém místu také není pochyb. Vypadá to, že alespoň o třetí místo bude boj mezi osamoceně běžící dvojicí Mára Zeman a Šela. Ale není tomu tak, protože Mára ve svůj prospěch s poklidem rozhoduje v kraťoučkém stoupání necelý km před cílem. Úderem 35 minuty už se začínají v cílové rovince objevovat běžci v krátkých int. po sobě. Z našich je to po letos asi  nejlepším výkonu Mára ( 3. v M35), dále pak Martin N. ( 2. v M) a Jirka (3. v M50). O kolik byla vlastně dnešní desítka  kratší?  Garmin Forerunner 405  na ruce Máry Zemana  ukazuje 9,81km – viz zde. Naprosto stejnou vzdálenost zaznamenává i Garmin na ruce Míry Vanka.       

Hned dvě zaznamenaní hodné události přinesl letošní ročník běhu Ostrou hůrkou v Háji ve Slezsku. Snad poprvé v tomto roce se stalo, že v den závodu bylo teplo a svítilo po celou dobu slůníčko. A za druhé hlavní pořadatel Jirka Brož se po několika letech rozhodl rozdělit tradiční dvojzávod a tak Jílešovický prásk se letos uskuteční až 12. června.
Přestože počasí přálo, bylo všem 34 běžců jasné, že v lese to po vydatných deštích bude vypadat všelijak. A tušení se vyplnilo. Zhruba polovina lesního úseku byla vhodná k zápasům v bahně a podobným "nesmyslným" sportovním disciplínám, ale rozhodně ne k běhání. S tězkými podmínkami se nakonec nejlépe vypořadali běžci z Polska, kteří obsadili dvě první místa. Bláto nevadí ani našemu Jirkovi, který doběhl na 4.místě a vyhrál kat.C. Naopak Mára mel v každém ze 4 okruhů chodecké vložky a obsadil v A nelichotivou předposlední příčku. Ovšem na jeho obranu je třeba říci, že domů cestoval prostředky hromadné dopravy, byl jen v kratasech a na závodě nejsou sprchy...
Zastoupení jsme měli i v kat. žen. Aleš se totiž šetřil na sobotní Vídenský triatlon a proto se plně věnoval roli tatínka. Na startu ho tak nahradila maminka Markéta a v silné konkurenci se neztratila, když obsadila 6.místo. Na historickými událostmi proslavený kopec dorazila i dvojice Řepa a Řída. Prvnímu ve startu zabranilo zranění a druhý zůstal tentokrát jen v cyklistickém...

Přípravy před sobotním závodem vrcholí. Sjezdovka na Ostrém pod Lysou horou je připravená. Teď už jenom aby vyšlo počasí...

Mezi nejstarší závody v regionu patří hodinovka v Karviné. Ovšem stav škvárové dráhy na stadionu Jakl Karviná způsobil, že závod kvalitativně i kvantitativně v posledních letech upadal. Proto se pořadatelé rozhodli, že lonský 26.ročník bude poslední. Naštěstí se do situace vložil oddíl BK SAK Karviná a zejména jeho šéf Mirek Kravčik a výsledkem bylo, že Jaklacká hodinovka žije! Jejim dejištěm se stala tartanová dráha AC Slávie Havířov, která i přes nepříznivé počasí posledních dnů, byla ve velmi dobrém stavu. Na start se postavilo 31 běžců. To sice není přílíš mnoho, ale musíme brát v úvahu, že konání závodu bylo oznámeno doslova na poslední chvíli. A za druhé podle zpráv medií člověk neznalý nabyl dojmu, že severní morava je zcela pod vodou a odříznutá od zbytku světa. I když povodnová situace byla vážná, tak skutečnost byla přece jen příznivější.

Suverenním vítězem se stal polský bězec Tomasz Wrobel, který obhájil své lonské prvenství výkonem 16 840m. Já osobně mám k tomuto běhu srdeční vztah, protože to byl v roce 1998 můj první závod v běžecké karieře. Proto jsem se postavil na startovní čáru i když můj trénink v posledních dnech zásluhou počasí za moc nestál. Mým největším problémem byla nakonec teplota vzduchu a hlavně doma zapomenuté rukavice. Za první polovinu jsem sice uběhl plánovaných 8km, ale pak jsem už jen mrznul a tuhnul. Výsledkem bylo 15 442km a 4.místo v kat. A. Šedesátá minuta byla pro mě doslova vysvobozením. I tak jsem rád, že hodinovka přežila svoji klinickou smrt a veřím, že za rok se v Havířově opět sejdeme.

P.S. a protože volby jsou už doslova za dveřmi, tak jedna předvolební poznámka. Pokud nějaká politická strana bude mít ve svém programu boj proti globálnímu ochlazovaní, tak můj hlas má jistý...