x-air Ostrava

Po devítí letech se MS v cyklokrosu vrátilo opět do naší vlasti. Jeho dějištem se tak jako v roce 2001 stal jihočeský Tábor. A kdo mě zná, tak je mu jasné,že jsem u toho nemohl opět chybět. Využil jsem nabídky kamarádů z přáteleného oddílu SK Jiří team a v sobotu brzy ráno jsem se s nimi vydal na dlouhou cestu do slavného husitského města.

Cesta naší osmičlenné posádce uběhla velmi rychle a zásluhou VIP karty jsme neměli ani žádný problém s parkováním. Po zakoupení vstupenky v ceně 480kč (na oba dny), jsem se dostal do areálu a ještě před startem prvního závodů ho dokonale prozkoumal. Oproti minulému MS se trat značně změnila. Pak již odstartoval závod juniorů, který nám hned přinesl zlatou radost zásluhou Tomáše Paprstky. V sobotu divácká návštěva nebyla ještě tak velká a tak se dalo přebíhat z místa na místo. Toho jsem taky bohatě využíval, takže mi ani nebyla zima. Přestávku před odpoledním závodem vyplnil koncert Beatles revivalu na venkovním podiu. Já jsem ale tuto dobu využil k návštěvě kavárny v blízkém obchodním centru. Odpolední závod kat.23 nám už tolik radosti nepřinesl, ale průběh nebudu rozvádět, protože jistě většina z Vás sledovala přenosy na ČT4. Výkon mladých poláků byl ale obdivuhodný a jsem zvědavý jak se prosadí mezi elitou.

Po skončení sobotního programu jsme se vydali najít objednané ubytování. Jednalo se o ubytovnu ve městské části Klokoty. Zatímco nalezení objektu bylo bez problémů, podstatné horší bylo zjíštení, že ubytovna na fotografiích vypadá z venku mnohem lépe než uvnitř. Pokoj v přízemí stal 250kč, na patře 300kč. Jedním z rozdílů bylo, že dole byla černobílá tv a nahoře barevná, pro změnu ale hrála jen stanice Prima. Našlo by se více much, ale jedna noc se dala přežít. Kapitolou samou pro sebe byla večeře. V samotné ubytovně sice měla být "velká hospoda", ale z ní se už mezitím stala prodejna nábytku. Na radu pana domácího jsme se vydali do protejší ulice, kde se měli nacházet hned tři restaurace vedle sebe. Opravdu se tam nacházely, večeři nám ale nedopřáli. První restaurace vůbec nevařila, druhá sice vařila, ale měla uzavřenou společnost a třetí nevařila, protože vařila ta druhá... Menší Kocourkov. Po kratší procházce jsme přece jen hospodu našli. Sice zakouřenou, s nic moc výběrem a se studeným pivem, ale aspon něco. Před spaním následovala partie oblíbeného Člověče, nezlob se a pak už hurá na kutě.

Neděle začala závodem žen, několika pády Kateřiny Nash a její bramborovou medaili. Kterou následně obrečela, jak jsem na vlastní oči viděl. Pak už vše směřovalo k vrcholu mistrovství, závodu elity mužů. Náladu výborně pozvedla má oblíbená kapela Děda mládek ilegal band. Ivanovy hity zná opravdu každý a tak ani nikomu nevadilo, že teplota je hluboko pod nulou. Ovšem kdo chtel mít dobré místo u trati, tak musel kulturní program opustit, protože diváků v neděli rapidně přibylo. Aktrativní místa jako schody nebo překážky byli obsazeny už několik hodin předem. Jak to dopadlo všichni víte. Vítězná jízda Zděnka Štybara byla úzasná. A i když nám všem hned v prvním kole zatrnulo při jeho defektu, nakonec jsme se mohli radovat a zazpívat si podruhé naší hymnu. Já jsem se o radost podělil s kamarádem z Lysacupu Petou Hudečkem, kterého jsem potkal před tribunou.

Ještě se bych se zmínil o tzv. občerstvovacích stanech. Jednalo se o dva velké a dva menší stany, ve kterých se za kupony prodávalo jídlo a pití. Cena všeho byla dva kupony, to jest 50kč. At už čaj, káva, svařák, malé pivo Budvar, polévka vše za 50kč. K tomu v každém stanu vystupovali zahraniční djs, kteří poušteli stále dokola směs všeho možného od lidovek po techno. Převážně belgictí fanoušci byli u vytržení a se stoupající hladinou alkoholu v krvi tancovali jako diví. Úsměvný byl pohled na některé jedince, kteří stany neopoušteli ani v době závodu a jen pili a tancovali...

Úplně o něčem jiném byl vyhřívaný VIP stan do kterého měli přístup zásluhou sponzora i dva z nás. Očíslované stoly prohýbající se jídlem a pitím, dopolední raut, cafféraut, oběd, odpolední raut, teplíčko jako doma atd. Dovnitř se mohl dostat každý. Stačila maličkost, koupit si VIP lístek v hodnotě 200 eur...
Pak již následovala cesta domů a mistrovství je už jen ve vzpomínkách. Nezískali jsme sice šest medailí jako před devíti roky, ale i ty dvě zlaté stály za to!

S pomocí poklusávajícího študentíka Mvtííína jsme se vydali v sobotu vstříc Lysé hoře. Luďa a Alice se vydali prošlapat cestu na Lysou. Zdeněk, Marťas a říďa bojovali proti pomalu se dotahujícím Fialovým kobrám v celkovém pořádí.

Počasí bylo překvapivě zimní, a tak nás čekal čerstvý sníh a zaváté chodníky. Místy se to pěkně bořilo, největší chuťovka nás čekala při výběhu na silnici pod Lysou, kde jsme se bořili ještě trochu více:-).

Celkově vyhrál Tomáš Čer před Hudym. Kucííí bojovali statečně, Zdeněk 14., Marťas 16., říďa dospurtoval na 46.místě a šerpa Luďa na 104.místě.

6.ročník memoriálu tragicky zemřelého ostravského vytrvalce se málem nekonal. A hned ze dvou důvodů. Prvním bylo, že oddíl MKS už tento závod nechtěl pořádat. Naštěstí se ho ujalo havířovské duo Petr Wala-Milan Celuch a závod zachránili. Druhým důvodem byla sněhová kalamita. Tady na pomoc přispěchal Jarda Hrabuška&spol a za pomocí lopat a traktoru trať uzpůsobili. Odměnou pro ně bylo 82 lidí na startu a to byl počet zcela nečekaný. Pro ilustraci v loňském ročníku byla účast 32 osob...

Maratonskou trať si zvolilo 36 odvážlivců. Suverenním vítězem se stal ultramaratonec Dan Orálek. Jeho čas 2:40:11 je vzhledem k povrchu a k tomu, že běžel solozávod, naprosto fantastický. Pod hranici tři hodin se ještě dostal Marek Procházka.

Na poloviční vzdálenosti kraloval věkem už veterán Radim Oborný z Hrabové. Jméno sice relativně neznámé, ale mezi nějaké začatečníky ho v žádném případě řadit nelze. Tradičně jediný zástupce našeho klubu Mára se postavil na start se třemi úkoly. Nespadnout, nezmznout a ve zdraví doběhnout. Všechny úkoly úspěsně zvládnul a tak byl zcela spokojen. Čas 1:37:13 sice není nijak zázračný, ale to v lednu není důležité. Rozumný člověk totiž v zimě na vítězství a na časy neběhá...

Ano, týmové bodování Lysacupu šlo do kytek. V nejkratší letošní etapě kromě Zdeňka a tradičního Ludi bodovala i Zuzička, která šla jako pěší doprovod! Kde jsou ty x-airácké výsledky z předchozích let? Nikdo neví...

U Bezruče byla kosa jako z nosa, ale modré nebe nad námi dávalo tušit, že nahoře bude parádně. Na to se těšilo všech 137 závodníků na startu. Ten, co prodával lístečky, rozhodl, že start bude posunut na spodní parkoviště pod Bezručem a tím se o cca půl kilometru prodloužil náběh do terénu. Díky tomu se nekonala žádná extra tlačenice v hangu a tak si tam každý mohl jít svoje. Po trase bylo tak 30-40 cm sněhu, na cestě ležel ušlapaný sníh, ale šlo se a běželo se dobře. Nejlépe se ovšem běželo nezlomnému Čertovi, který letos ještě nezažil porážku a vyběhl si prémii za první místo na hangu i v cíli. Druhý doběhl loňský celkový vítěz Kamil Vyhnička (a tím opět dokázal, že etapové první místo mu na Lysacupu není souzeno :-) Třetí se v cíli objevil aktuální vítěz Vladan Šindelek - rozdíl mezi ním a celkově druhým Tomášem Čerem už je ovšem pouhých 13 bodů, takže do konce nás čeká ještě napínavý souboj...)

Mezi ženami se kupodivu nedostala na první místo Tamča Stonová, alébrž Alena Krnáčová (když jsem dělal výsledky, myslel jsem si, že se jedná o špatně zařazený lísteček, ale raději jsem zkontroloval o koho se jedná na googlu :-) Alena je mistryně ČR v MTB maratonu :-) Tamča doběhla druhá, třetí Klára Kočarová.

Nedá mi, nezmínit se o humorné vložce, kterou nám, běžícím na chvostu startovního pole, připravil velectěný prezident Lysacupu. Po náběhu do terénu nad Bezručem a těsně po vniknutí do lesa se mu do cesty drze postavila větev (cca 10 cm v průměru) ve výši čela. Přes kšilt si jí nevšiml a po mohutném vyčelení se začal malátně sbírat ze země :-) Poučení z toho plynoucí je, že ani prezident Lysacupu není Bůh a příroda mu neuhýbá! :-)

výsledky

Podesáté jsme měli šanci ukázat na Lysacupu, co v nás je. Podruhé v tomto ročníku na etapě od hráze přehrady Šance. Od středy na střídačku hustě sněžilo a pršelo, tak jsme měli obavy, jak to bude v sobotu ráno vypadat na silnicích... Na silnicích to sice vypadalo dobře, ale dostat se z parkovacího místa před domem trvalo půl hodiny :-)

Situace pod Lysou nevypadala nijak příjemně, všude kolem sníh a shora na nás padal déšť. Ten naštěstí chvilku před startem ustal. Žlutá značka od hráze se vyznačuje tím, že není mezi turisty moc populární, což ovšem znamená, že není vychozená stopa. Údělu vyšlapávače se ujal Říďa, který vyšel s dostatečným předstihem na sněžnicích a první půlku aspoň trochu prošlápl. Sníh na trati postupně měnil charakter. Zatímco v první třetině byla na povrchu tenká ledová krusta, ve druhé třetině krásný prašan a ve třetí třetině nás čekala těžká obleva. Po 4,5 km to vypadalo jako by někdo zapnul teplý fén...

Co se týče výsledků... Famózně se po zranění vrátil Tomáš Čer, který etapu vyhrál, před sedmnáctiletým Josef Bebčákem a Adamem Kauerem. Pro náš tým byl výsledek skoro pohromou - Zdeněk doběhl 'až' 26., Milan 75. a Luďa 101. (mohl bych zmíninit, že Luďa opět bodoval v týmech, ale nebudu to dále rozmazávat, spíše by už bylo s podivem, kdyby tomu tak nebylo ;-)

výsledky trasa

Na Silvestra se neběželo jen v Hrabové, ale taky byla na pořadu silvestrovská etapa Lysacupu. Řepa se nám na chvíli vrátil do Česka a tak nemohl porušit tradici a nějaký ten silvestrovský závod si zaběhnout  musel, i když to s tréninkem v Turecku bylo nulové.

Milana sklátil nějaký záhadný virus a tak vybíral lístky, Luďa s Říďou taky jen šli a tak bylo jasné, že o klubové body bude bojovat trojice běžících ve složení malá Markét, Zdeny  a Řepa.  Silvestrovská etapa je vždy od Rajské a nejinak tomu bylo i tentokrát. Povrch byl místy klouzavý, a tak vyvstávalo dilema, zda vytáhnout z batohu nesmeky, či nikoliv. Nakonec se to obešlo bez nich.

Nahoře naše bodující trojice doběhla v pořadí 11. Zdeny, 99. Řepa (vešel se do stovky a pod hodinu), 145. Markét. To stačilo v týmech na 18.!!! místo. Premiéru si v našem dresu odbyla Marketina ségra Monika. Snad to nebyla její poslední účast v našem dresu.

Nahoře jsme pak, někteří krátce někteří déle, hodnotili nejen dnešní závod, ale vůbec celý uplynulý nejen sportovní rok.

výsledky

Tradičním závěrem sportovního roku v Ostravě je běh v Hrabové. Letos přilákal 118 účastníků, které čekaly dva okruhy ulicemi tohoto ostravského obvodu. Podmínky patříly k nejlepším za poslední roky. Teplota nad nulou, bezvětří, po sněhu a ledu ani památky. Nejlépe toho využil Vašek Bitala a bezpečně zvítězil před J. Ševčíkem a výborným cyklistou Nikolou Ivanovem. My jsme měli tentokrát ve startovním poli dva zástupce. Aleš se v Hrabové objevil po dlouhých 7 letech a se 6. místem byl určitě spokojen. Mára doběhl hned za ním sedmý, ale mrzelo ho pouhých 12 sek. ztráty na osobák.