X-AIR OSTRAVA

PIM očima Šárky Macháčkové:

Po mistrovském závodu v Pardubicích se opět hlásím, tentokrát se zážitky z dvojnásobné trati. V neděli 13.5. se v rámci Volkswagen Praha maratonu běželo i mistrovství republiky mužů a žen v maratonu. Já jsem si tento závod zvolila za vrchol jarní části sezóny a přípravu jsem brala velmi zodpovědně. Jak to tak ale v životě běžce chodí, před nejdůležitějším závodem se něco po…. Já jsem v závěrečné části přípravy, kterou jsem absolvovala na Štrbském Plese, onemocněla. Nejdřív to vypadalo na „rymečku“, tak jsem nepanikařila a věřila, že se do neděle dám do pořádku. Po 7mi dnech se stav spíš zhoršoval, tak jsem už zašla k lékaři a ten mi doporučil antibiotika. Tak to už mi bylo jasný, že 4 měsíce dřiny jsou v háji…

Na štěstí mám ale skvělého trenéra, který dokáže v krizových chvílích podržet. Probral ve mně bojovnici a řekl, ať to nevzdávám! A tak v neděli v 9h stojím s plným nosem, zalehlýma ušima, chraptivým hláskem a balíčkem papírových kapesníků na startu maratonu. Do 25.km jsem běžela přesně podle plánu, ale pak síly začaly rychle ubývat. Na 30.km jsem v dáli zahlédla Míšu Mertovou a začal boj o 3. místo. Musím říct, že to bylo opravdu peklo, pomalu jsem ji dobíhala, ale i tak s každým kilometrem mě moje nohy přestávaly poslouchat a 100 metrů mi připadalo jako nekonečná vzdálenost.

Cílem jsem „proběhla“ v čase 2:57:50, Míša byla v cíli o 30 sekund dřív, takže mi zůstala bramborová medaile. Nevím, jestli na tento závod budu ráda vzpomínat, ale rozhodně na něj nezapomenu

Letošní ročník ozdobila svou účastí ironmanská ikona Petr Vabroušek. Dle předpokladů zvítězil, ale jednoduché to neměl, protože pouze 10s za ním doběhl letos výborně připravený Lukáš Krpec . Na třetí místo se kvalitním během posunul Vašek Klakurka.

Nám se nedařilo. Martin N. šel sice po slušném plavání na kolo se skupinou, ve které se rozhodovalo o předních příčkách, jeho snahu však ukončil defekt. Já jsem chtěl po tragicky zajetém kole zaběhnout jako Alistar Brownlee a bojovat o bednu. Tento plán mi kupodivu nevyšel ;-) Markét rovněž předvedla podstatně horší výkon na kole, než bývalo zvykem. No ono se po její letošní 70km cyklistické přípravě není čemu divit. Osobák si ale udělala ve vodě! Jak toho dosáhla? Oproti minulým letům, kdy chodila plavat 3x chodila letos na bazén pouze 1x za týden ;-)

výsledky

I poslední dubnový týden začal hned zkraje dalším závodem. V úterý se ve Vratimově konal další ročník Jakubova lesního běhu Důlnákem. U tohoto podniku bych chtěl porovnat údaje v tištěné termínovce a skutečnost. Podle termínovky se mělo jednat o 28.ročník-ve skutečnosti byl 29, délka závodů podle termínovky 8,3km-skutečnost 7,3km, termínovka start v 17:30-skutečnost 17:00, termínovka startovné 50Kč-skutečnost 0Kč atd. Tím nechci v žádném případě kritizovat obětavou práci pořadatele závodů Zdenka Fejgla. Jen chci upozornit, že je lepší si všechny údaje a propozice každého závodů zkontrolovat na internetu.

Důvodem k změně a zkrácení tratě, byla rekonstrukce kanalizace v obci. Pro znalce: start zůstal na stejném místě, ale místo přes Vratimov se běžely dva okruhy na druhou stranu přes Bartovice. Na start se postavil na tento běh nadprůměrný počet 62 startujících. Tentokrát překvapivě chyběl Tomasz Wrobel a tak si to o vítězství rozdali bratři Šindelkové. Více sil měl nakonec Dan, který Vladana udolal o 10sek. Já jsem závod pojal jako rychlejší trénink, ale i zrychlení 2 km před cílem mi stačilo na doběhnutí na třetím místě celkově i v kategorií v čase 27:12. Nechyběl ani nezmar Jirka, kterému čas 28:05 stačil na druhé místo v C za Romanem Slowioczkem.

Jak jsem se už minule zmínil, jarní sezona se rozběhla naplno. A i během minulého týdne jsem se zůčastnil hned tří závodů. Tentokrát ale byli rozloženy do více dní.

18.4. Trojka na dráze F-M

Prvním závodem na dráze Slezanu byla tradičně trojka. O těchto bězích je težké neco objevného napsat. Účast obvyklá (50 lidí), vítěz obvyklý (Tomasz Wrobel), účast X-Air také nepřekvapila (jen já). Závod jsem pojal jako rychlý trénink  a čas 10:43 mi stačil na 5.místo v B. Pro neznalé je třeba upozornit, že v okrese F-M platí evropská pravidla. A to znamená, že kat. B je od 35 do 44 let.

výsledky 

19.4. Hrabovská pětka

Zajímavější závod proběhl další den v Ostravě-Hrabové. Byl zařazen do MBP a spolu s pěkným počasím přilákal rekordních 106 startujících. Opět se ukázalo, že závod ve všední den má tu výhodu, že na start se postaví i cyklisté, triatlonisté, orientáci a vyznavači různých jiných sportu. Všechny čekal rovinatý okruh, který se běžel dvakrát s otočkou u dřeveného kostelíků.

Vítěz byl stejný jako předešlý den. Tomasz Wrobel opravdu v našem kraji moc konkurentů nemá. Mnohem dramatičtější byl souboj o další pořadí. Nejprve se na druhém místě usadil Dan Šindelek a za ním se utvořila skupinka pronásledovatelů. Ve druhém kole Dan tempo nevydržel a dopředu šla dvojice Libor Pavelka a moje osoba. Asi 1km před cílem Libor na chvíli zvolnil a toho jsem využil k vytvoření si malého náskoku. Ten jsem pak udržel až do cíle a doběhl druhý v čase 17:24.  Libor Pavelka byl pro mě jednoznačně největší překvapení závodů. Je znám především jako propagátor víceboje zvaného Ocelový muž, je zakladatelem oddílu SK Oceláci Ostrava a pořadatelem Ocelácké přípravky, která probíhá pravidelně v Lázních Klimkovice. Mnozí možná znají jeho otce, známého maratonce Vaška Pavelku. Že právě on bude mým největším soupeřem jsem opravdu nečekal. Jirka bohužel stále nepřekonal následky nachlazení a rýmy. V nabité kategorií C tak obsadil až páté místo v čase 18:35.

výsledky 

22.4. Veřovická desítka

MBP pokračoval v rychlém sledu v nedělí ve Veřovicích. Zde se zastavím už u závodů dětí. Po delší době jsem byl opět svědkem běhu Jirkovi vnučky Nikol Chovanečkové. Na 250m dlouhé trati nenechala nikoho na pochybách, že po dědečkovi zdědila talentu hodně. Ve společném závodě s chlapci předvedla suverenní výkon a po boji ji zdolal pouze jeden kluk. Děvčata pro ní žádnou konkurenci nebyly.

V hlavním závodě se na start postavilo 112 účastníků. Bohužel i tento závod se zařadil do letošní dlouhé řady běhů se změněnou tratí (Hrádek, Hranice, Vratimov atd.). Zde byl důvodem jarmark v Mořkově. Po startu tak závodní pole čekal nejprve 4km seběh s větrem v zádech. První km se držela spolu velká asi 30 členná skupina. Poté se oddělila skupinka favoritů v sestavě Bláha, Ambrož, Bitala, Michna, Hurtík, Krpec, Šindelek a náš Aleš. Za nimi byla stále velká skupina, jejiž tempo se mě zdálo pomalé a tak jsem se vydal na osamocený boj s větrem. Po obrátce před Mořkovem se vedoucí skupina začala trhat a mě v tu chvíli bylo jasné, že vítězství v kat. B mě asi nemine. Následovalo 5km víceméně do kopce a s větrem v zádech. Dana Šindelka i Lukáše Krpce jsem brzy dostihl a začal jsem se k mému překvapení blížit k trojici Aleš, Vašek a Pavel. V závěrečném stoupání ve Veřovicích jsem se skutečně před tuto trojici dostal. Do cíle po další obrátce zbýval 1km seběh opět s protivetrem. Aleš toho využil a dostal se přede mě a obsadil celkově páté místo v čase 34:41. Za mohutného povzbuzování Pala (mockrát díky) jsem udržel šesté pořadí a zároven vítězství v B v osobním rekordu 34:44! Stejně vysoko si cením i skalpu Vaška Bitaly a Pavla Michny, které jsem porazil snad poprvé v životě. 

Vítězem se stal Tomáš Bláha z AK Kroměříž, který si tak zopakoval vítězství ze sobotního běhu v Mikulčicích. Tomász Wrobel se tentokrát musel spokojit s druhým místem. Jirkovi se už běželo lépe a za čas 37:02 bral v C bramborovou medaili. Na start se postavil rovněž triatlonista Martin a obsadil v A 15.místo v čase 37:24.

výsledky   

Závod v Dobroslavicích je pro mnohé -athlonisty první možností jak se ukázat. Letošní ročník měl být navíc okořeněn soubojem toho nej co v ČR momentálně je, K. Zadák vs. M. Věžník. Druhého jmenovaného, jež naznačil formu v Kravařích, kde běžel 10km za 32, ale bohužel skolila viróza. Karel Zadák, však přijel a bylo jasné, že by to byl zázrak, kdyby ho někdo porazil. V prvním běhu s Karlem držel krok mladý vítkovický atlet Vojta Schneider. Karlova výkonnost na kole je taková, že bylo jasné, že do druhého běhu již půjde osamocen. A taky, že jo. Karel se objevil v cíli závodu s náskokem 4:22 na druhého Lukáše Krpce. Lukáš podal jako vždy výborný výkon na kole, ale navíc se k tomu „naučil“ i slušně běhat. Velmi dobrý výkon na kole posunul na třetí místo M.Kňávu, které v druhém běhu bez problému udržel. Já i Martin jsme letos trojnásobný výjezd z Jilešovic do Dobroslavic zvládli podstatně pomaleji než soupeři a tudíž jsme nemohli pomýšlet výš než na 5. resp. 9. místo .

Matera teamu děkujeme za po všech stránkách perfektně připravený závod.

výsledky

záznam TV Koři

foto

V polovině dubna se již sezona letních sportů rozběhla naplno. A tak o minulém víkendu se kromě prvního duatlonu v Dobroslavicích a rovněž prvního letošního MTB maratonu v Bolaticích konalo i mnoho akcí běžeckých. Hlavním magnetem bylo MČR v půlmaratonu v Pardubicích, ale já jsem se zůčastnil tří běhů v blízkém okolí.

Pátek-Běh na Červený kámen v Kopřivnici

Příští rok se dožije kulatých dvacátých narozenin běh na Červený kámen. Jedná se o kopec vedle známějšího Šoštýna a trat o délce 1,6km s převýšeným 161m startuje u místního koupaliště. Závod je zařazen do Lašské běžecké ligy a na start se postavila rovná dvacítka účastníků. O vítězi bylo jasno předem, v Brně studující občan Rožnova, běhající za MK Kopřivnice Jakub Ambroz potvrdil dobrou formu a zvítězil v čase 7:19. Já jsem si od startu držel druhé místo, ale tesně před cílem mě přespurtoval Pavel Michna. To však neohrozilo mé vítězství v B. Největší radost jsem však měl z nového osobáku 8:17. Ten starý jsem překonal o neuvěřitelných 32 sekund. Kat. C pochopitelně ovládl Jirka, ale on s časem 9:02 spokojen nebyl. Po závodě následovalo malé posezení s oslavou šedesátin jednoho z pořadatelů Jirky Jelínka.

výsledky

Sobota-Běh Hrádkem

MBP pokračoval závodem v Hrádku ve Slezsku. Účast byla poznamenaná konkurencí jiných závodů a počasí rovněž nebylo nic moc. I zde o vítězí bylo hned jasno. Petr Lukeš ze Slezanu F-M všem utekl o více než minutu. Trat byla oproti minulosti mírně změněna ve svém úvodu, ale délka 8 km i hlavní velký okruh zůstali. Já jsem sice po startu byl až kolem 5-6 místě ve své kategorií, ale postupem času odpadli známí přepalovači. V polovině jsem se dostal na druhé místo, které jsem v pohodě udržel až do cíle. Vítězem B se stal letošní vítěz Lysa Cupu Ladislav Svěntek. Jirkovi se opět přílíš nedařilo. Skončil sice druhý, ale skoro s minutovou ztrátou na svého obvyklého soupeře Škrabánka.

Neděle-Bolatická dvacítka

Ve studeném a deštivém ránu jsem se vydal na můj oblíbený závod v Bolaticích. Zde se na start postavilo 36 běžců na 20km a 20 běžců na 10km. Čekala je blátivá trat poznamenaná tím, že den předem po ní projelo 400 účastníků MTB závodů. Nelze se proto divit mnoha pádům. O vítězství si to rozdali místní Vojta Sneider s polákem Antonczakem. Ve finiši o pár sekund byl rychlejší Vojta, kterému ani nevadilo, že měl v nohách sobotní duatlon, kde vyhrál juniorskou kategorií. S nekolikaminutovým odstupem se odehrál souboj o třetí místo. Nakonec jsem ho rozhodl pro sebe, když na záverečném asfaltovém úseku jsem utekl Honzovi Vojkůvkovi. I přes psí počasí a spousty bláta čas 1:16:58 byl další můj osobák. Je jen škoda, že jsem byl jediným zástupcem našeho klubu. Kde jsou ty časy, kdy nás v Bolaticích býval i dvojciferný počet...

výsledky    

Celkem potají se zrodil přestup jedné nadějné běhající architekty z Brna (Šárky Macháčkové), z jednoho Brněnského klubu do našeho X-AIRáckého oddílu. Na mistrovských závodech by měla startovat za nás, tak se máme na co těšit:-).

Na mé přání popsala dva největší závody, kterých se letos zúčastnila - a tady jsou její slova:

Na Pražským půlmaratonu před 14ti dny mě vichřice doslova dofoukla k osobáku 1:25:01. Po těžké zimní přípravě, kdy jsem se pořád nemohla rozběhat, nedařilo se mi na malých závodech, to byl obrovský zlom. Já si zase začala věřit, narostlo mi sebevědomí a za každou cenu jsem se chtěla předvést i na MČR v Pardubicích. Můj kouč Tomáš „Beky“ s tímto nápadem od začátku nesouhlasil, připravuje mě na maraton a tvrdil, že nejsem ještě tak vyběhaná, abych zvládla dva půlmaratony tak brzy po sobě běžet na maximum, nehledě na to, že do maratonu nám už moc času taky nezbývá. A to je něco na mě, když řekne, že na něco nemám! Jsem bojovnice a chtěla jsem mu ukázat, že mě podceňuje. Tak dlouho jsem koučíka přemlouvala, až podlehl Prostě vzdal boj s ženskou!

Během těch 14ti dnů jsme ale už najeli na docela tvrdý trénink směřovaný k maratonu, zvýšili jsme kilometráž, takže nebylo moc prostoru na velké předzávodní ladění. S tím jsem počítala, ale i tak jsem si věřila, že to dobře dopadne a novému klubu neudělám ostudu.

V den „D“ vypadalo vše nadějně, dokonale rozcvičená jsem se postavila na start vedle Bekyho, který mi řekl: „Sundej hodinky, poběžíš za mnou!“. Takže já poprvé stojím na startu MČR v půlmaratonu, bez hodinek, s ambicemi na dobré umístění a odkázaná na důvěru trenéra. Kde kdo by řekl, že je to sen každé běžkyně koukat dokonalýmu chlapovi 21 kilometrů na záda a nic neřešit a jen si běh užívat. Jen mě jakoby někdo vypnul to“ turbo“, co jsem zažila na pražským půlmaratonu. Po 200metrech jsem cítila, že nohám se to tempo nezdá, já se nemohla ani podívat, jak to jdu rychle, tak jsem jen doufala, že se to rozběhne. Na 5.km jsem věděla, že je to trápení a že buď to vzdám, nebo přejdu do tréninkového tempa. Tomáš to na mě poznal a řekl: „Drž si tréninkové tempo a hlavně žádný vzdávání!“

Tímto skončil experiment Pardubice a já si doběhla v klídečku do cíle v čase 1:30:31. Neberu to jako prohru, ale velké ponaučení, že svýmu trenérovi musím důvěřovat a neodmlouvat.

V průběhu pracovního týdne, i když zkráceného díky lyžování v Alpách, jsem zvažoval svou účast na 3. ročníku skoro domácího závodu Ludgeřovická 15.

Jenže při mém počtu dětí ubývá počet osob ochotné hlídat tři miloučké a určitě hodné děti. Nemalá komplikace v práci daná polovičním počtem osádky v Alpách, můj start byl  v ohrožení. Na poslední chvíli se mi podařilo zajistit hlídání a mohl jsem vyrazit na závod.

Musím podotknout, že mě do teho uvrtala kamarádka, co chtěla zkusit běžecký závod a svědomitě se připravovala a kapku spoluobčané Petřkovic neboť mě viděli pár krát běhat po naměsťu.

Vybíhám z domu, na start to mám necelý 1,5 km. Dostávám číslo a čekám na start společně s asi 60 lidičkama. Po výběhu se držíme s Luckou kupodivu celkem v čele, což nebývá zvykem u mě. Ale co bych pro pozvednutí sebevědomí neudělal, když teda má ten první závod, tak ať vidí jak se běhá :D.

Trať je celkem vlnitá, začíná to u našeho domu, kde za ohlušujícího skandování: „Taťko,taťko!!!“ nabíháme do prvního kopečku, následuje krátká rovinka a pak Šilheřovická ulice, kde sklon gráduje a nemá konce. Na kopci příjemný seběh a nekonečná rovinka k bažantnici. Otočka a stoupáním do gury do gury, pak vlnitých několik km. Opět nekonečná rovinka, kratší kopeček a dlouhý seběh Šilheřovickou kolem domu zpět na náměstí v Petřkovicích a už jen 1 km a vysněný cíl na hřišti v Ludgeřovicích.

Do 6. km jsem se statečně držel s Luckou, pak sem viděl jen její bujarou kštici vzdalovat se. Doběhla si pro vítězství s náskokem před druhou ženou. Já doběhl jako třetí žena a jsem spokojený.
Pěkný závod v domácím prostředí s kofolou, párkem a tombolou v cíli.Podrobné výsledky na stránkách MK Seitl

P.S. V příštím běžeckém závodě to už nebude mít Lucka tak jednoduché. V kuolárech po doběhu se neslo, kdo to je ta první žena? Za koho běhá? Takže od příšte si tě budou hlídat